„Moje oči se nikdy nenabaží hry světla a stínu. Když si vítr pohrává s divokou zelení, listy se roztančí a příroda začne šeptat. V tom kouzelném představení si hledám vlastní tvary, co se zjeví jen na chvíli. Sleduji, co je v houští schované. Možná se mezi stíny ukrývá šelma. A možná je to právě ta, která je schovaná v každém z nás. Stačí se jen na chvilku zastavit. Už ji vidíš?” Tak mluví o plakátu jeho autorka Dorota.

„Je to vnitřní krajina, kterou dobře znám. Možná ji znáš taky – ty tiché, šedé dny, kdy se cítíš uvězněný v hejnu, které tě sice chrání, ale zároveň dusí. Očekávání druhých snadno přehlušuje tvůj hlas. Ale právě v těch chvílích, kdy se zdá, že není cesty ven, začíná klíčit něco důležitého. Tento tisk je připomínkou, že stíny nejsou jen temnotou, ale i důkazem, že někde blízko je světlo. Právě díky nim rosteš, zraješ, odlišuješ se. A tvůj vlastní odlesk je tím, co rozjasňuje svět okolo,” říká o plakátu jeho autorka Katka.