Rýmovačky opičí: název drobné sbírky prozaičky, básnířky a hudebnice Marky Míkové trošku klame tělem. Zdálo by se, že půjde o rýmování, slovní hříčky a virtuózní básnění na téma opice. Ve skutečnosti Marka Míková rým používá spíš ležérně, občas sice udělá piruetku, pak ho ale bez váhání zahodí, někdy ho využije jen jako hudební motiv, jindy jí slouží jako odrazový můstek k textu spíše divadelnímu. V šestnácti básních zato vypráví krátký příběh o svém životě s opicí, kterou získala poetickou náhodou… Opička je průvodkyní autorčiných všedních dní, občas vyvede nějakou skopičinu a raduje se ze světa po svém, tak, že někdy není jasné, kdo má víc rozumu. Člověk, nebo opice?
Výtvarný doprovod k textům Marky Míkové vytvořil Chrudoš Valoušek (Panáček, pecka, švestka, poleno a zase panáček). Chrudoš Valoušek knížku neilustruje, nýbrž v ní pokračuje s humorem sobě vlastním. To on příběhy v pravém smyslu „rýmuje“ a přibližuje dětskému čtenáři.