Nejprve tu máme vyprávění o kočičce, která se – jak už ostatně název napovídá – narodí jednoho zimního odpoledne za zvláštních okolností z kávové pěny. Jenže hned poťapká ubrus a je přísnou paní Jehličkovou vyhozena na ulici. Čeká ji napínavá cesta do prádelny, kde se dočká jara. Tím ale její trampoty zdaleka neskončí – stává se kočkou toulavou a ještě nějaký čas potrvá, než dojde až domů, do koše, kde to je nejlepší. Výtvarnice Eva Volfová (1979), absolventka ateliéru textilní tvorby na pražské VŠUP, vyšila křehký kočičí příběh barevnými přízemi do nejrůznějších hadrů a látek, utěrek a prachovek. Její kompozice působí jemně, tajemně a nadýchaně, jako by skutečně vystupovaly z voňavé a horké kávové pěny, chráněné sladkou krustičkou z cukru a skořice. Na rozdíl od valné většiny současné knižní produkce pro děti se malému čtenáři nepodbízí křiklavou barevností ani jinak. Přesto si umí podmanit – porozuměním dětskému vnímání světa, chytrým pohráváním s barvami i plastičností tvarů a vzorů. Krátký doprovodný text, jehož autorkou je nakladatelka Tereza Horváthová, se plně podřizuje ilustracím. Je víc než zřejmé, že vznikl až dodatečně, a to s jediným cílem – přiblížit co nejlépe (stručně, s nevtíravou, jemnou civilní poetikou) dění na obrázcích. Od počátečních veršů („A co když hrnek plný kávy a pěny / zůstane omylem na topení?“) už po několika stránkách upustí a spokojí se s prózou. Nejde přitom o přechod nějak významně rušivý, ale lehký – asi jako střídání rytmu v klavírní skladbě. Text ovšem zůstává pouze jednou z variant vyprávění – je jen věcí čtenáře, zda nedá přednost své vlastní. (Svatava Urbanová – Prostor pro aktivní konkretizaci Ladění, březen 2007, s. 2–10.)