Cirkus ulice se inspiroval hravým konceptem rozřezávaných stran, který je v historii knihy přítomen už od 19. století. Autorka vychází z pozorování lidských typů, které běžně potkává, portrétuje je i s jejich účesy, oblečením, doplňky, zvířaty, taškami, botami i domácími zvířaty. Kromě kresby v něm využívá především koláže pestrých materiálů (papír, listy, kůže, vysušené okvětní plátky, zbytky dekorativních látek). Knihu otevírá básní v próze, která navozuje atmosféru rušné ulice, dopravních prostředků, kakofonického tepu města. Vypráví dítěti, jak různé a zvláštní lidi může potkat. A čeká ho setkání na tisícerý způsob. Dagmar totiž všechny ty lidské typy rozřezala na čtyři díly. Jsou sice ukotveny ve hřbetu knížky, ale děti si listováním v jednotlivých částech mohou svobodně sestavovat nejrůznější legrační osoby na tisíc způsobů.
Cirkus ulice je krásná výtvarná kniha, plná nejrůznějších drobných detailů, pozorování, živosti a hry. Je to knížka, která je naprostým protipólem spotřebního zboží, kterým jsou krmeny dnešní děti. Je to také knížka současná: reflektuje ulici jako pulzující tělo města a v jednotlivých lidech vlastně skládá mozaiku dnešního světa.